Druhy myší

Myš domácí

Výskyt: obývala původně pouze teplé oblasti Asie, Evropy a severní Afriky, ale jako průvodce člověka se rozšířila prakticky do celého světa. Dnes nechybí dokonce ani na výzkumných základnách v Antarktidě.

Mastomyš - Krysa malá

Výskyt: pochází z Afriky a je dnes běžně chována jako laboratorní zvíře.
Zbarvení: původně byla zbarvena tmavě šedohnědě až černě s téměř bílým břichem, dnes je chována většinou v krémovém zbarvení s červenýma očima nebo šedohnědá.
Chov: její chov se nelíší od ostatních laboratorních myší.

Myš nilská

Chov: u nás se chová poměrně krátce.
Dosahuje velikosti menšího potkana a dá se chovat i ve větších skupinách.
Vůči sobě jsou tyto statné myši velmi snášenlivé, což se bohužel nedá zcela říci o jejich vztahu k chovateli.
Pokud se jim však budete věnovat od malička, dají se poměrně snadno ochočit.
Přesto je lze doporučit pouze zkušenějším chovatelům, kteří rádi zvířátka pozorují.

Myš zebrovaná

Výskyt: pochází z tropické Afriky a vyskytuje se na savanách, v horských pralesích a i v bažinách.
Žije většinou v malých společenstvech, jejichž základ tvoří rodina.
Z rozkousané trávy a listí staví nadzemní kulovitá hnízda, mezi kterými udržuje upravené stezky.
Velmi rychle běhá a dobře skáče, proto potřebuje prostornější terárium.
V potravě vyžaduje kromě semen a ovoce také poměrně hodně hmyzu.

Laboratorní myšky

Řekne-li se laboratorní myš, většina lidí si automaticky představí bílou myš s červenýma očima. O tom, že už to dávno není pravda, ví snad téméř každý. Dlouhodobou domestikací bylo získáno kolem 300 mutací s nejrůznějším vybarvením i kvalitou srsti.

Myšice temnopásá

Výskyt: obývá otevřené krajiny na severu Čech a Moravy. Souvislým lesním porostům se vyhýbá, dává přednost polním remízkům či sadům.
Hodí se spíše pro pokročilé chovatele, protože je dosti plachá.
Aktivní je většinou až ve večerních a nočních hodinách, takže ani její pozorování nebývá snadné.
Přesto by si tato krásná myška zasloužila v chovech větší pozornost.

Myš bodlinatá

Zvláštností tohoto druhu (a ještě několika příbuzných) jsou ploché bodliny, které myším vyrůstají na zádech.
Výskyt: obývají suché oblasti severní Afriky, Arabského poloostrova a Přední Asie.
Samice rodí pouze 1-3 mláďata, která jsou však proti jiným druhům velmi dobře vyvinutá a hned od narození vidí a jsou schopná se samostatně pohybovat.
Chováme-li je od malička, dají se celkem dobře ochočit.

Myšice lesní

Je velmi podobná dalším dvěma druhům myší, které žijí na našem území, a to myšici křovinné a myšici malooké.
Žádný z těchto druhů se nesmí chytat za ocásek, což je jinak běžný způsob držení myší, protože velmi snadno svlékají z ocasu pokožku a ten jim pak upadne.
Myšice velmi dobře šplhají, proto musí být terárium dobře utěsněné, aby nemohly uniknout.
V potravě převládají semena a hmyz.