Plemena morčat

Stavba těla je společná pro všechna plemena:

• Morčata mají mít tělo silné, kompaktního tvaru, mírně podsadité a zakulacené.
• Dobře vyvinuté dospělé morče váží 900 až 1200 g, přednost se dává větším jedincům. Kvalitní a dobře živená morčata váží 500 g již ve věku 3 měsíců.
• Hlava široká a tupá, při pohledu ze strany je nos zahnutý, oči a uši daleko od sebe.
• Oči jsou velké, kulaté a vypouklé, s mírným výrazem.
• Neosrstěná ouška jsou šikmo nasazená, ohnutá dolů, uprostřed mají vlnku.
• Krk silný a krátký, plece vysoké, široké a dobře vyvinuté.
• Hruď hluboká, široká a plná, hřbet krátký, široký, rovný.
• Končetiny krátké, rovné a silné. Přední končetiny mají čtyři, zadní tři prsty.
• Délka drápků má být upravena tak, aby morče mohlo držet tlapky rovnoběžně na zemi.
• Zadní končetiny mají být zakulacené a masité, nesmí být vidět kosti.

Morče saténové

Morče se saténovým leskem srsti bylo vyšlechtěno ve Spojených státech. Srst je jemnější než u normálních hladkosrstých morčat a má také méně podsady. Charakteristický je výrazný hluboký lesk - vyžaduje se lesk viditelný až ke kořínkům chlupů.
Vyskytuje se v nejrůznějších barvách, často v červené, zlaté, krémové, bílé i aguti. Mnoho barev dosud nebylo uznáno.
Křížením s rexy, coronety, šeltiemi apod. lze získat téměř jakékoliv plemeno se saténovou srstí. Saténový faktor je tedy spíše další možnou vlastností všech plemen morčat než samostatným plemenem.

Krátkosrstá plemena

Rovná srst, vlnitá srst, bez rozet

anglické (hladké obyčejné)

Srst těchto morčat je rovná a krátká, s délkou do 3 cm bez přesahujících delších chlupů, bez vírů a pěšinek. Podsada je jemná, krycí chlupy hrubé. Žádoucí je lesklá srst, matná srst naznačuje nedostatečný výživový stav.
Hladkosrstá morčata jsou uznána ve většině barev. U jednobarevných morčat má být barva celistvá, bez žádných světlejších nebo tmavších míst. U barev aguti je žádoucí po celém těle rovnoměrný ticking.
Nejčastější vady: úzká a dlouhá hlava, úzké a dlouhé tělo. U nás je dosud málo typově výborných hladkosrstých morčat.
Péče o srst: téměř žádná, pouze týden před výstavou denně kartáčovat. Případně se můžeme pokusit volnou přesahující srst opatrně protrhat, aby nerušila "celistvost těla" morčete.

anglický rex

Srst je kudrnatá, velmi hrubá, kolmo odstávající od těla. Je relativně krátká a pružná, hluboko zasazená, na hlavě a na břiše bývá kratší než na ostatních částech těla. Mutace způsobující tuto zvláštní strukturu srsti se dědí recesivně.
Chová se v různých barvách, z nichž ne všechny jsou uznány. Oblíbení jsou tříbarevní rexové, často se chovají i černí, bílí a červení.
Vady: srst zcela nebo i částečně přiléhající k tělu, srst přesahující délku 3 cm, výskyt rozet.
Nežádoucí křížení: s morčaty rozetovými (rozetou, crested)a dlouhosrstými. Pokud nemáme vhodného partnera pro rexe, je možné ho křížit s morčetem hladkým obyčejným. S takového spojení se narodí morčata hladká, která jsou nositeli genu pro tento typ osrstění.

americký teddy

Vzhledově je americký teddy shodný s anglickým rexem, ale geneticky je odlišný. Srst může být dvou typů: a)hrubá a tvrdá nebo b)měkká "plyšová".
Nežádoucí křížení: Protože struktura srsti amerického teddyho je způsobena mutací na jiném úseku genomu než u anglického rexe, získáme křížením rexe a teddyho hladkosrstá mláďata, která jsou nositeli "rex" i "teddy" genu.
jedna rozeta na hlavě

anglický crested (anglické chocholaté morče)

Od hladkého obyčejného jej odlišuje rozeta na čele, která má stejnou barvu jako ostatní srst. Vír musí být umístěn uprostřed čela a má být co největší a pravidelný, kulatý, dědí se dominantně.
Srst je hladká, přiléhavá a má málo podsady.
Mohou se chovat v nejrůznějších barvách, ale nejčastěji se vyskytují v barvách aguti a jednobarevná (černá, červená, bílá a krémová).
Vady: na hlavě dvě malé rozety blízko sebe, vír jinde na těle (vyřazuje zvíře z chovu), bílé chlupy v rozetě.
Stejně jako hladké obyčejné nemá téměř žádné požadavky na údržbu srsti.

americký crested(americké chocholaté morče)

Toto plemeno je zcela shodné s anglickým crestedem, jediným rozdílem je barevné odlišení čelní rozety od barvy ostatní srsti. Tato tzv. koruna má bílou barvu. Žádoucí je koruna celistvě bílá, ale často bývá bílá jen její část. Vír se dědí dominantně.
Chovají se v různých barvách, nejčastěji jako červená, černá, zlatě zbarvená a buff.
Vady: Bílá barva nemá přesahovat rozetu ani nemá být příliš chudá.

rozeta

Rozetová (habešská) morčata pocházejí z Anglie, kde jsou známa jako "abyssinian". Charakteristickým znakem jsou rozety (víry), které jsou rovnoměrně rozloženy po celém těle. Rozetová srst se dědí dominantně, ale z křížení rozetového a hladkého morčete obvykle nezískáme mláďata s pěkným rozmístěním rozet.
Srst tohoto plemene je hrubší a delší než u hladkosrstých morčat, ale nepřesahuje 4 cm. Díky řídké podsadě se nezacuchává.
Každá dobře utvářená rozeta vychází z jednoho bodu, který musí být malý asi jako špendlíková hlavička. Rozeta je dostatečně hluboká a tvoří malý "kalíšek".
Morče má mít minimálně 8 symetricky rozložených rozet. Požadovány jsou dvě rozety na hřbetě podél páteře, dvě na zadku, dvě postraní rozety na bocích a dvě na kyčlích. Ramenní rozety jsou žádoucí, ale nejsou nutné.
Postavená srst mezi jednotlivými rozetami tvoří hřebeny, které mají být rovné, vzpřímené a pevné. Centrální hřeben je podél páteře od límce na zadek, rovnoběžně s ním jsou na každé straně dva postranní hřebeny. Kolmé na centrální hřeben jsou límcový hřeben přes ramena a zadní hřeben nad boky a zády. Límcový hřeben je až za rameny. Hřebeny mají vyhlížet upraveně.
Na tvářích jsou dopředu rostlé vousy. Ouška zůstávají u mladých morčat poměrně dlouhou dobu vztyčena, naž se sklopí do požadovaného "výstavního" tvaru.
Chová se v různých barvách, nejčastěji jako jednobarevná (červená, černá, bílá), ale vyskytují se i tříbarevná, želvovinová, aguti a bělouš.
Vady: např. velký středový bod rozety, méně rozet, nepravidelné rozmístění a tvarování rozet, rozetky na masce...

DLOUHOSRSTÁ PLEMENA

Rovná srst, vlnitá srst, bez rozet

šeltie

Srst je dlouhá, hladká a splývavá, bez rozet. Na hlavě má šeltie srst krátkou, od očí k uším se prodlužuje a za ušima je již srst dlouhá a podél těla splývá volně dolů. Na tvářích je žádoucí dlouhá srst ("licousy"). Kvalitní morčata tohoto druhu mají zcela běžně srst dlouhou kolem 20 cm.
Z barev je u šeltií oblíbená tříbarevná, černo- i červenostrakatá, želvovinová, chovají se i jednobarevné (červená, bílá, černá)
Péče o srst: je nutné každodenní pročesávání, případně natočení na papírové natáčky. Před výstavou se tato morčata koupou.
Vady: Příliš krátká, případně zacuchaná nebo dokonce zplstnatělá srst.

texel

Texel je vlastně vlnitá šeltie, případně dlouhosrstý rex. Prvně bylo toto plemeno vyšlechtěno v Anglii.
Je to morče bez jediného víru (rozety), jehož srst je zvlněná, na dotek hebká, dlouhá asi 12 cm. Má být zasazena hluboko v kůži a vyrůstá kolmo k tělu. Na hlavě a na břiše je srst kratší, na břiše tvoří jemné kudrlinky. Trsy dlouhých chlupů se stáčí do spirálek, které rozčesáním zmizí a znovu se stočí po navlhčení srsti.
Nejčastěji se chová v barvě červené, bílé, červeně strakaté, existují i morčata s ruskou kresbou a aguti. Třbarevní texelové nejsou uznáni ve všech zemích
Vady: místa s řidším osrstěním
jedna rozeta na hlavě

coronet

Coronet neboli "korunka" se dá popsat jako dlouhosrstý crested nebo šeltie s rozetou. Však také vznikl v Anglii spojením těchto dvou plemen. Po šeltii zdědil coronet dlouhou splývavou srst, která padá od hlavy dozadu a volně splývá podél těla. Crested dal této nové rase výraznou čelní rozetu. Středový bod rozety je velikosti špendlíkové hlavičky a rozeta musí vytvářet pravidelný, kruhový tvar.
Vady: Velký středový bod rozety, nepravidelný tvar rozety.

merino

Merino - kudrnatý coronet nebo texel s rozetou.
Srst je vlnitá, s rozetou na čele. Tato čelní rozeta je u merina méně nápadná než u coroneta. Je to tím, že vlnitá srst merina od hlavy odstává a tím vír poněkud uzavírá.
"pony" na hlavě a dvě rozety na kyčlích

peruánec

Srst je dlouhá, lesklá, na dotyk hebká. Na tvářích je srst kratší, není však přilehlá jako u šeltie, ale odstává a opticky proto působí delším dojmem. Na kyčlích je po jedné rozetě, které nejsou příliš patrné, neboť velmi dlouhá srst rozety překrývá. Všechna srst od těchto rozet roste směrem k hlavě, proto srst dopředu přes hlavu a přes oči a tvoří ofinu ("pony"). Morče tedy vypadá často úplně stejně zepředu i zezadu. Maximální délka srsti neexistuje. Dlouhá srst se dědí recesivně.
Péči o srst je potřeba věnovat dostatek času a zvíře podle potřeby koupat a srst kartáčovat. Pokud nemáme na tuto péči čas, je lepší takové morče ostříhat. Zastřihuje se také srst chovných jedinců.

alpaka

Alpaka je plemeno s dlouhou a vlnitou srstí, stejně jako u peruánce je pony na hlavě a po jedné rozetě na každé kyčli. V počtu a rozložení rozet je tedy toto plemeno s peruáncem shodné, strukturou srsti se zase shoduje s plemeny texel a merino. Rozety pod dlouhou srstí téměř nejsou vidět.
nejméně 4, ideálně 8 rozet rovnoměrně rozmístěných po těle

angora

Morče angorské je vlastně dlouhosrstá rozeta. Tento druh má po těle rozloženy nejméně 4 rozety, žádoucí je jich však více, alespoň 8. Víry nemusí být pravidelně rozloženy, ale pokud jsou, dává se jim přednost. Tyto víry musí být čistého tvaru, velké a kulaté. I u tohoto druhu padá dlouhá srst přes oči, stejně jako u peruánce. Rozety rozložené po těle však činí toto morče jakoby "stále neupravené", neboť víry srst roztáčí do všech stran.
Vady: Zdvojené rozety a srst dělící se do pěšinek - vady rozet jsou dědičné, proto je nutno do chovu vybírat pouze jedince s dobře tvarovanými rozetami.
Angora je zatím neuznané plemeno.
Výše uvedený popis plemene berte jako ideál pro případ, že by k uznání tohoto plemene v budoucnu došlo.
 
Podle:
Zdena Skopalová: Plemena morčat
Esther Verhoef-Verhallenová: Encyklopedie králíku a hlodavcu, Rebo Productions, Praha, 1999