Smysly pískomila

Sluch mají pískomilové dobrý. Slyší zvuky od 200 do 32 000 Hz, starší jen do 4 000 Hz a novorození pískomilkové jsou úplně hluší.
Komunikují mezi s sebou hlavně v oblasti ultrazvuku: mladí pískomilové se ozývají, když chtějí přivolat matku, starší takřka zvuky nevydávají, samci podrážděně pískají, když cítí cizího samce, varují se navzájem atd.

Někdy můžeme pískomily zaslechnout i my, když hlasitě pískají nebo když silně bubnují zadníma nohama na poplach. Slyšitelné pískání se často line z hnízda, kde se dva pískomilové perou o potravu nebo se prostě zdraví a kdo má dobré uši uslyší i mláďata v hnízdě. Někdy je problém poznat, co pískomil pískáním naznačuje, zda zlost nebo radost.

Pískomilové mají dobrý zrak, aby mohli v čas zpozorovat nepřítele. Nemají však dobré prostorové vidění a musí různými pohyby hlavy zorné pole upravovat. Jsou také dalekozrací, takže třeba vůbec nevidí kus potravy, které jim podáváte až před nos.

Čich je u pískomilů skvěle vyvinut. Používají ho hlavně k hledání potravy a k rozpoznávání ostatních druhů. Používají také pachové značky, které vylučují žlázy u koutků očí a na břiše. Zbytku sekretu, který vylučuje žláza u očí, se pískomilové zbavují koupelemi v písku.
Hmatové vousky na hlavě jsou pro pískomila nesmírně důležité. Pískomil špatně vidí na blízko a tak pomocí vousků „hledá“, co má přímo před nosem.

Hmat v tlapkách je dobře vyvinut, aby zvíře např. mohlo pevně uchopit potravu nebo materiál na hnízdo.

Orientace je u pískomilů výborná. Potřebují ji, aby se dokázali opět vrátit domů, když se vracejí ze svých výprav za potravou. Cestu si pískomil označuje pomocí pachové žlázy na břiše. Označené body si pískomil ukládá do paměti a podle nich se orientuje. Kdyby náhodou zmizely, má pískomil svůj „vnitřní kompas“ kterým zaznamenává změny pohybu a také si pamatuje, jak dlouhou trasu uběhl.Proto se pískomil pohybuje při procházkách trhaně, "senzor" lépe zaznamená výrazný a pomalý pohyb. Tento „senzor“ funguje i ve tmě i bez dalších orientačních pomůcek.